117ᵇ, ſirdczie waſſye corda ŽWittb. 47, 14, nevěrná ſrdcie Pass. 426, tvá sú nebie coeli ŽKap. 88, 12, chvalte jej nebye neby t. j. nebě nebí coeli coelorum t. 148, 4, nade wſſyeczna nebye Rúd. 36ᵇ atd.; sieli pole agros ŽWittb. 106, 37 atd.; krásná tyelcze DalC. 15, ſwa luczyſte t. 13 atd., nč. moře atd.
V nářečích východních jest -a dílem nepřehlasováno, dílem přehláska zrušena, srov. I. str. 118–120. Na př. pola Btch. 267 (dbeč.), BartD. 19 (zlin.), t. 68 (val.) a j., slc. poľa. Příklad toho druhu z doby starší jest: ſrdcza vašě EvOl. 96ᵃ a 106ᵇ. V nář. slc. bývá koncovka tato zdloužena: polia vedle poľa Hatt. slc. 75.
108. Plur. gen. moŕ; moří.
1. Tvar vlastní jest moŕ, psl. moŕь. Dochován jest v dokladě: méňe tří pol (= nč. polí) Rožmb. 286, a při hojných substantivech -ce, -če, na př. srdce pl. gen. srdec, pastvišče pl. gen. pastvišč nč. pastvišť atp: věrných zzyrdecz ApD. a, mužských ſrdecz DalC. 15, nemohúc smutka ſſrrdecz složiti Hrad. 77ᵃ, z ſrdcí neb ſrdecz HusPost. 181ᵃ, svých ſrdecz NRada 887, myšlenie ſrdecz jich Koř. Luk. 9, 47, žalostivých srdec Tkadl. 1, 2, wſſech ſrdcz (sic) Orl. 17ᵇ; těch zrnecz AlxV. 1098, Mand. 3ᵇ; od těch wratecz Lobk. 117ᵇ; jenž byl drwecz naštiepal Ol. Gen. 22, 3 (sg. nom. drevce); lic mých Kladr. Isa. 50, 6, svých ljc VesB. 197ᵇ; wagyecz DalC. 44, vajec Us.; plic Us., plúc BartD. 20 (zlin.), plúc, líc, vrec, okenéc, vajéc, kolec t. 69 (val.); – luczyſt borových DalC. 44, kdežto paſtwyſcz nenie Pass. 304, nenalezujíc paſtwyſt Pror. 104ᵃ, kterýchžto ſtanowyſt Pulk. 104ᵇ, u prostřědcě ſtanowiſt ŽKlem. 77, 28, vně z ſtanowiſt extra castra Koř. Žid. 13, 11, mnoho bydlyſt Štít. ř. 43ᵇ, do svých bydliſſcz Mand. 88ᵇ, z Nedieliſſt KolČČ. 413ᵇ (1571), ohništ Dolež. 49, jiných bydlišť TomP. 1, 19, stavenišť, ohnišť atd. Us. – V nář. zlin. je pl. gen. vedle polí také pol BartD. 19 a 20; na pohled tvar starožitný jako nahoře uvedené pol Rožmb., v skutku však novotvar: k plur. nom. města je gen. měst, utvořen tedy i k nom. pola gen. pol.
Substantiva -ce jsou z býv. -ьce, jejich pl. gen. má tedy ve své koncovce -e- jerové, -ec z -ьcь, vajec z vajьcь atd.; bývá dialekticky zdlouženo, tak v příkladech právě uvedených vajéc, koléc, okenéc (val.).
2. Tvar -i jest novotvar, ustrojený podle jiných genitivů plur., které mají koncovku -í právem. U substantiv mimo -ce, -če je pravidlem již v době staré, u prostřed políí Pror. 31ᵃ, nebye neby coeli coelorum ŽKap. 148, 4, loží, moří atd. Us., poli (m. polí) chrom. 269. polé Btch. 267 (dbeč., též), polí BartD. 19 (zlin., vedle pol), t. 68 (val.) a j., slc. polí. Substantiva -ce mají pravidlem gen. -c, jak bylo právě ukázáno, ale i tu vzniká gen. -cí již v době staré, na př. ſirdczi vašich ŽWittb. 94ᵃ, 8, z ſrdcí neb ſrdecz HusPost. 181ᵃ, těch zrncy Mand. 3ᵇ, waiczí nových
